Rok 2023

Osobnost města Lanžhot za rok 2023

Vedení města na oslavě ZAKONČENÍ ROKU  udělilo ocenění OSOBNOST MĚSTA ZA ROK 2023 paní Marii Uhrové za celoživotní práci při organizování mnoha společenských akcí, zejména zájezdů pro seniory, organizaci Tříkrálových sbírek v Lanžhotě, získávání peněžních prostředků ze sponzoringu, organizací farních akcí a popularizaci města Lanžhot.

Gratulujeme

Osobnost města 2023 Marie Uhrová

Jaroslava Bartošová

Stalo se pěknou tradicí našeho města na konci roku ocenit občana, který dělal nebo dělá něco záslužného pro své spoluobčany.

Osobností města 2023 byla jmenována paní Marie Uhrová, pro většinu spoluobčanů známá pod přezdívkou Pavloška. Uhrů, Bartošů, Ciprysů je v Lanžhotě hodně, a tak se v minulých letech ujaly různé přezdívky, podle kterých je lze rozpoznat. A není to jen u nás, i v jiných obcích je to běžné. Když o vzniku této přezdívky paní Marie Uhrová přemýšlela a pátrala, přišla k závěru, že pravděpodobně se některý z prapředků jmenoval Pavel a dříve se toto jméno hovorově vyslovovalo Pavloš. A když se tento Pavel – Pavloš oženil, tak jeho ženě se řeklo Pavloška. A tak to šlo další a další generace.

Paní Marie se narodila do rodiny Škrobáčků 14. dubna 1938. Je prostřední ze tří sourozenců, první byl Jan a po Marii se narodil Ludvík. V roce 1958 se paní Marie provdala za Ladislava Uhra a spolu vychovali čtyři dcery Marii, Jarmilu, Věru a Ladislavu. Má sedm vnoučat (tři chlapce a čtyři děvčata) a osm pravnoučat (šest děvčat a dva chlapce). Říká, že když se na nějakou rodinnou oslavu sejde pouze tato nejhlavnější rodina, je jich 31. Tak to je hezky početná rodina.

Její život nebyla pouze procházka růžovou zahradou, jak se tak někdy říká. Přišly chvíle bolestné, ale i radostné. Na ty bolestné by bylo lepší nevzpomínat, ale přesto tam někde v hloubi duše stále jsou a bolí. Ale těch radostných bylo určitě více a její typický optimismus to špatné překlene. V roce 2002 ovdověla, ale měla blízko sebe dcery s rodinami, které jí byly útěchou.

Do základní školy chodila v Lanžhotě a ráda by šla i dále studovat, ale v době jejího mládí nebylo zvykem, aby děvče, byť chytré, pokračovalo v dalším vzdělávání, to byly spíš výjimky. Takže paní Marie nastoupila do zaměstnání nejdříve do Fatry (Gumotexu) v Břeclavi, kde pracovala dva roky. Později, po narození dcer, pracovala jako operátorka osm let u ČSD, kde si vycvičila svůj silný hlas při hlášení odjezdů a příjezdů vlaků. Nejdelší dobu – dvacet pět let, strávila až do důchodu na „pile“, tedy u Jihomoravských dřevařských závodů. Jelikož se jednalo o hlučné pracoviště, její hlas ještě zesílil.

Jejím koníčkem, ona říká, že je to spíš kůň, bylo celý život cestování a organizování zájezdů. Procestovala s cestovními kancelářemi osmnáct států. Zájezdy a farní poutě, které organizovala po naší vlasti, nelze ani spočítat. Od založení Svazu tělesně postižených v Lanžhotě je aktivní členkou výboru této organizace a téměř všechny zájezdy tohoto spolku organizovala také ona. Nyní, v osmdesáti šesti letech a po překonání těžké nemoci, už sice předává žezlo dál, ale úplně v pozadí nezůstává. To si ani nedovede představit, že by jen seděla a dívala se na televizní seriály. I když si nenechá utéct svůj oblíbený seriál Komisař Rex, při kterém vzpomíná na místa, která jako turistka navštívila a vybavují se jí všechny ty uličky a zákoutí Říma a Vídně.

A nesmíme také zapomenout na další její záslužnou činnost, které se věnovala sedmnáct let, a tou je organizování Tříkrálové sbírky. Kdo se tomu nevěnoval, si nedovede představit, co obnáší sehnat koledníky, vedoucí skupinek a rozdělit je po jednotlivých ulicích. Naposledy obdivuhodně zorganizovala sbírku loni. Jak to dopadlo letos víme. A jak to bude v příštích letech? Každopádně patří paní Marii Uhrové velké poděkování za ta léta obětavé práce.

Při našem povídání a vzpomínání jsem se ptala, jestli má nějaké nesplněné cestovní přání. Odpověděla, že je to návštěva Svaté země, tam se už asi nedostane. A také by si přála ještě jednou navštívit Lurdy.

Její optimismus jí pomohl překonat několik závažných onemocnění. Říká, že když ležela v nemocnici na oddělení intenzivní péče, tak se zavřenýma očima vzpomínala na své cestování, procházela se v duchu opět Paříží, Římem a dalšími městy. Obdivovala jsem, jak si pamatovala spoustu zážitků ze zájezdů.

Tak jí přejme, aby si ještě nějaký ten zájezd mohla užít, a i když ne zorganizovat, tak alespoň s organizací pomoci.

Přejeme hodně zdraví a Božího požehnání, milá paní Uhrová, protože víme, že Bůh má ve vašem životě hlavní místo. A bez Božího požehnání marné lidské namáhání.

T