Tato oblast se nachází v jihovýchodním cípu jižní Moravy. Silným znakem Podluží je odedávna i příslovečná pohostinnost místních lidí. Vinařství a vinařská kultura prostupuje všemi obcemi Podluží. Jsou tu všudypřítomné vinice a udržované sklepní uličky. Vynikající vína najdete v mnoha vinných sklepích a vinotékách, ale také při oslavách vinobraní. Za lidovou architekturou jihovýchodní Moravy se můžete vydat do každé z obcí Podluží. Slovácké chalupy, boží muka, malovaná žudra domů nebo vinné sklepy jsou po celém Podluží udržované. Archeologická naleziště v Mikulčicích dodnes dokumentují zdejší existenci Velkomoravské Říše. Půvabná krajina, lidová architektura obcí a množství zvyků přímo láká k poznání. Stejně tak si zdejší obyvatelé uchovávají lidové slavnosti a veselí jako jsou fašanky, krojové hody, besedy u cimbálu, košty vína nebo folklórní festivaly, z nichž nejznámější jsou Národopisné slavnosti Podluží v písni a tanci konané každoročně ve Tvrdonicích. Bohatě zdobené kroje jsou zase dokladem zručnosti zdejších vyšívaček, krajkářek a švadlen. Kromě těchto řemesel se tu po generace předávají také umění řezbářská, malířská a hrnčířská.
Podluží je nenáročné na turistické a cyklistické trasy, vhodné pro aktivní rodinnou dovolenou a pro načerpání nových sil v prostředí klidného venkova, nabízí nejen zajímavá a historicky cenná místa k návštěvě, folklór a zvyky viditelné při různých událostech, ale i chvíle u dobrého vínka.
Město Lanžhot leží v nivě řek Dyje a Moravy. V jeho okolí se nachází unikátní lužní lesy a nivní louky. Tyto biotopy mají velký význam nejen z pohledu České republiky, ale celé střední Evropy.
První zmínka o této vesničce spadající pod týnecké panství pochází z roku 1384. Sloužila pravděpodobně jako strážní místo na cestě z týneckého panství do Rakouska.
Nechybějí zde architektonické památky, jsou zastoupeny kostelem Povýšení svatého Kříže a několika selskými domy, které si dodnes udržely svůj lidový ráz. V Lanžhotě sídlí také obecní muzeum s expozicí lidové kultury a od roku 2012 je otevřena vyhlídka z věže kostela.
Každoročně o svátku Povýšení svatého Kříže se na náměstí u kostela konají tradiční lanžhotské hody, k nimž patří lahodné víno, dobré jídlo, kroje a zábava.
Hody se konají v Lanžhotě na svátek Povýšení svatého Kříže, tj. 14. září, nebo neděli následující po tomto datu. Je to největší slavnost v obci. Hody trvají tři dny - neděle, pondělí, úterý. Již v pátek večer je předhodové zpívání mužských sborů, v sobotu odpoledne se na náměstí staví ručně mája.
Sobotní odpoledne stále více navštěvují jak místní, tak hlavně přespolní diváci a hosté, neboť mája je položena přes celé náměstí až k protějším domům a staví se za pomocí šprajců, které zdvihají četné ruce lanžhotských nadšenců i ostatních pomocníků. Na zakončení burácí celým náměstím píseň „Tá lanžhocká mája tenká…“.
V neděli je v kostele slavnostní mše svatá, odpoledne se sejdou krojovaní chlapci u máje a pod vedením druhého stárka za doprovodu dechové hudby jdou pro prvního stárka. Po příchodu pod máju skáčí „hošije“ (chlapec si zazpívá, muzikanti zahrají a on skáče). Tak se střídají všichni chlapci, mezitím přijdou děvčata oblečená do slavnostního kroje. Začíná taneční zábava, v průběhu které přijíždí přespolní chasa na vozech tažených koňmi.
V pondělí ráno je mše svatá za všechny zemřelé spoluobčany, pak jde průvod na hřbitov, kde je krátká pobožnost. Odpoledne pokračuje jako v neděli pouze s tím rozdílem, že se jde pro druhého stárka.
V úterý jsou hody pouze pro domácí. Večerní zábava je uvolněná.
V sobotu dalšího týdne se vyhrává „réž“. Je to starý zvyk, kdy chlapci chodí za doprovodu hudby od domu k domu a občané jim přispívají na výdaje, které mají s organizací zábav spojeny. Název je odvozen od toho, že v dřívějších dobách platili lidé obilím. Toto se pak prodalo a získané peníze se použily na úhradu nákladů. Dneska se přispívá přímo penězi.
V neděli jsou hodky, taneční zábava je stejná jako na hody.
Dnešní objekt pochází z roku 1857 (letopočet na trámu nade dveřmi) a vchází se do něho malovaným žudrem se slováckými motivy. Hlavní část expozice je věnována průřezu historie města a blízkého okolí. Prezentuje se zde kultura bydlení a života v 19. a na začátku 20. století. Nejstarší exponát je zde z roku 1837. Na několika figurínách je prezentován i vývoj zdejšího lanžhotského kroje. Ve dvoře jsou pak exponáty, které většinou sloužily k zemědělské a řemeslnické činnosti a práci v lese.
Vyhlídka na věži našeho kostela byla otevřena v roce 2002. Můžete se zde rozhlédnout do čtyř světových stran. Směrem na jihovýchod jsou hranice se Slovenskem s hraniční řekou Moravou.
Severozápad tvoří pohled na zastavěnou část okresního města Břeclav.
Na jihozápadě leží Rakousko. Na severovýchodě jsou sousední obce Kostice, Tvrdonice, Týnec.
Pohledem na naši obec lze rozeznat dominanty - Masarykovu základní školu, nádraží, předávací stanici Transgas, dálnici, areál bývalého JZD a zeleň v obci.
Ranšpurk – (5,5 km od Lanžhota)
V roce 1949 byl vyhlášen jako Národní přírodní rezervace. Jedná se o starý lužní prales s bohatou avifaunou (ptactvem).
V roce 1949 byl vyhlášen jako Národní přírodní rezervace. Nalézají se zde hnízdiště chráněných ptáků, lužní lesy s duby a jasany 350 až 475 let starými. Vyskytují se zde zajímavé druhy hmyzu.
Empírový lovecký zámeček z let 1810 – 1812 vybudovaný podle návrhu architekta Josefa Hardtmutha, v němž byla po rozsáhlé rekonstrukci v roce 1997 otevřena archeologická expozice dokumentující výsledky výzkumů slovanského hradiště.
Zámeček náleží do systému lednicko-valtického areálu, který pro originalitu a rozsáhlost byl v roce 1996 zařazen mezi památky UNESCO.
Lánský zámeček se nachází asi 7 km od Lanžhota v oboře Soutok. Byl vybudován v roce 1812 rodem Lichtenštejnů, kteří sem jezdili na lovy a štvanice do zdejšího malebného okolí. Hony zakončovali pohoštěním ve zdejším zámečku.
Je nejjižnějším bodem Moravy, uprostřed hlubokých lesů obory Soutok se stékají dvě mohutné řeky Morava a Dyje. Jejich soutok je zároveň trojmezím Rakouska, Slovenska a České republiky.
Největší obora v ČR se rozprostírá mezi řekami Morava a Dyje nad jejich soutokem. Je protkána vodními kanály, slepými rameny a tůněmi. Lesy doplňují louky se staletými duby. Je zde chována zvěř jelení, dančí a černá.
Foto: Kateřina Paulíková, Lubomír Krbec a Miroslav Petrla
Návštěvnost:
ONLINE:5
DNES:511
TÝDEN:5299
CELKEM:2508179
1384První písemná zmínka
3640Počet obyvatel
164Metrů nad mořem
5500Hektarů