A co se děje s hodovní májú dál?

Aby věděli, do jaké hloubky musí kopat a aby se zvýšila jejich motivace k práci, schovali jim tam loňští legrůti flašku, o jejíž vykopání se předhání. Pro zjištění správné hloubky se umí ještě použít speciální míra. Jama je dost hluboko vykopaná tehdy, když si kluk stoupne na dno, zvedne ruce společně s rýčem nad hlavu a špička rýče sahá právě k povrchu. Kopání jamy je úkol hlavně mladších pacholků, ti starší, společně s děvčaty, na ně při popíjení burčáku a luskáním/loupání jader umí pečlivě dohlížet.

Sobota

Tyto práce musí být hotové do sobotního rána, kdy přichází na řadu další činnosti spojené s postavením máje – platování, natlůkání obručí a nachystání šprajců. S tímto pacholkům vždy pomáhali starší páni, kteří zmíněné práce ovládali. Ani dnes tomu není jinak a více než 20 let se o to stará stejná skupina. Miroslav Ferstl s Jirkou Kubíkem mají na starosti připravení obručí, Zdeněk a Miroslav Kořínkovi pak platování, tedy spojení všech tří částí tak, aby vznikla jedna pěkná, vysoká a rovná mája. Když je hotovo, pomocí lan se k máji upevní 8 šprajců, jimiž se mája bude zvedat. K nim 8 žajkrutů, které jsou připevněny v dolní části šprajce, aby za ně mohli chlapi táhnout. Vše je připraveno a legrůti (kluci dosahující 18. roku), oblečení v třaslavicích, odcházejí k prvnímu stárkovi nebo jeho frajířce pro prapor, jenž bude viset na máji. Kolem třetí hodiny odpoledne kluci s praporem, společně se stárky, přebírají od starosty města právo, tzv. hodovní glejt ke konání hodů. Pro stvrzení vyvěšují na radnici prapor s městským symbolem a na máju právě přinesený prapor.

Sešli se všichni muži, kteří přišli pomoct postavit máju, přítomen je také František Jarec, který má na starosti samotné stavění. Pan Jarec křičí „horé“ a postupně se mája zvedá směrem k nebi. Když nedojde ke zlomení máje (což se stalo naposled v roce 2001), tak se kolem šesté hodiny odpolední křičí naposledy společné „horé“ a hromadně zazní písnička „Tá lanžhotská mája tenká“. Teď už zbývá jen máju zakopat, což mají na starosti mladí pacholci s legrůty. Všichni chlapi pak za zdařenou práci odchází na společné posezení do hospody a přihlížející se rozchází domů nebo do místních hospod, kde je připraven různorodý hudební program až do ranních hodin. V tento večer mají ale ještě kaštánci (nejmladší kluci) za úkol postavit dovezené májky ke všem hospodám.

Hodovní neděle

Je neděle brzo ráno a celá chasa společně s chlapy se pouští do úklidu stále stojících šprajců, nepořádku po náměstí, aby se mohlo oplotit, oplést zeleným, aby se zametlo, nachystaly židle a lavky. Tím jsou přípravy hotovy, chlapci i děvčata se jdou nastrojit na hodovou mši v kostele Povýšení sv. Kříže, jehož svátek je hody oslavován.

Hodinu po poledni pak mají pacholci sraz na námětí, chybí jim ale 1. stárek, pro kterého, společně s muzikou, pochodem odchází. Doma jich stárek vítá a zve na malé pohoštění koláčky a vínem. Nově, od roku 2017, kdy v Lanžhotě nebyli stárci, se v neděli u jeho domu schází i nastrojená děvčata. Společně se pak vrací na náměstí, kde se začíná hošijemi. Každý svobodný kluk tady musí prokázat odvahu předstoupit před muziku, sám zazpívat a odskákat hošije, které se zakončí společným verbuňkem. Pak už si sólo po sóle chodí chlapci pro děvčata, aby si spolu zatančili, jak se zpívá v jedné písničce „valčík, polku aj vrtěnů, to je pro Lanžhotčanů“.

V neděli také přijíždí přespolní chasy, jež se vítají pochodem a zavedením místní děvčice k tanci. Ještě dnes se někteří nechají přivést po staru koňmi. Celé odpoledne končí přespolním sólem a večeří, na kterou si chasa přespolní kamarády rozebere. Večer začíná zábava při dechovce znovu, a to až do ranních hodin.

Hodovní pondělí

Při hodech se nezapomíná ani na naše zemřelé, za které je slavena pondělní mše ukončena průvodem na hřbitov. Odpoledne se stejně jako v neděli pacholci schází na náměstí, ale odchází ke 2. stárkovi. Sem se opět sejdou také děvčata, ale dnes i společně s mužáky, ženami a dětmi. Průvodem se pak všichni vrací na náměstí. Pondělní hody patří domácím. Jsou vyhlášena tři mužácká sóla započatá pochodem a valčíkem Návrat z Francie. K večeru se pak skáčou mužácké hošije, po kterých, pod vedením zvolených mužáckých stárků, společně odchází ke 2. stárkovi na večeři. Z ní se kolem desáté hodiny večer vrací a začíná večerní hodová zábava, kde se znova sejdou i děvčata už bez kroje.

Úterý

Úterní hody patří hlavně mladé chase. Podle počasí se od 15 hodin koná zábava buď pod májů nebo v Podlužanu. Jsou zde zvoleni úterní stárci a nové stárkové pro celý další rok. Sólo dnes mají mamičky, které tančí se svými dcerami. Kolem šesté hodiny večerní odchází chasa průvodem k 1. úternímu stárkovi, kde dostane občerstvení a děvčata skáčou hošije. Nejsou to ovšem hošije, jak je známe u kluků. Děvčata si totiž připraví vlastní složené písničky na to, co se během celého roku v chase nebo na různých akcích událo. Chasa se později přesune ke 2. úternímu stárkovi, kde je průběh obdobný. Zde hodovní veselí v brzkých ranních hodinách končí. Chasa má tři dny na zotavení, protože v sobotu začínají zase hodky.

Foto Kateřina Paulíková, Filip Klimovič a Petr Omelka