Lanžhotský znak

Pověst říká, že v boji s Tatary byl zastřelen šípy mladý chlapec, který z nejvyššího dubu vyhlížel nepřítele. Turky zahlédl a vyslal kouřový signál. Nevěděl však, že před tureckou armádou jdou ještě vyzvědači, kteří chlapce podle kouře našli a šípy zabili. A tak chlapec už nemohl nikoho na tyto vyzvědače upozornit.

Místní chlapi, kteří viděli varovný kouř se se zbraněmi, které doma kdo našel (vidle, sekery, šavle, kyjáky,…), vybrali proti Tatarům. Nevěděli ale, že před armádou jdou ještě vyzvědači. Hned jak je zahlédli, pustili se za nimi do lesa, věříc, že král s vojáky už jim jdou na pomoc. Tam ale narazili na celou armádu Tatarů a těm se neubránili.

Královo vojsko, které pak dorazilo a Turky zahnalo, pohřbilo mrtvé muže na místě jejich skonu. Jenom mladého chlapce, který dal první znamení a tak zachránil mnoho lidí i majetku, přinesli vojáci i s dubovými větvičkami ke králi. Ten se před chlapcem poklonil, vzal jednu větvičku s třemi žaludy a rozstřílenými listy a položil ji na štít, červený od chlapcovi krve.

Tak vznikl motiv našeho znaku.