Šohaji jedú pro hodovní máju

Pacholci se, po slíbené tekuté odměně od stárků, pustí do ručního odkopávání hlíny a odsekávání kořenů vybraného spodku máje. Lanžhotská mája je totiž, oproti májím v okolních dědinách, ojedinělá tím, že se přiváží a staví společně s kořenem o průměru zhruba dvou metrů. Jakmile se podaří strom dostat na zem, zazní typická hodová písnička Tá lanžhotská mája tenká.

Nyní se už pomocí novější techniky rozřeže a naloží na vozy – kladničáky. Není to ovšem pouze spodní kmen, měřící kolem 18 metrů, který se dováží. Spolu s ním jsou to májky, stavící se k muzikantské bůdě, stárkům a okolním hospodám. Naložit musí ještě dvě prostřední a dvě vrchní části máje, to pro jistotu, kdyby při jejím stavění došlo ke zlomení. Jakmile je naloženo, odjíždí všichni směr Lanžhot. Cesta je doprovázena zpěvem, dobrým vínem, luskáním dýňových jader a typickou zastávkou v hospodě v Brodském.

V pozdních odpoledních hodinách, kdy se vozy blíží k Lanžhotu, se místní začínají scházet v jedné z nejstarších místních ulic – v Komárnově, aby viděli vrchol celého dne, tedy jak formani se svými koňmi vyjedou tento kopeček za zpěvu pacholků „V Komárnově muzikanti hrajů, švarné dívča sebě namlůvajů…“. S vahou tolika stromů, 10 až 15 pacholků to totiž umí být oříšek, a tak dochází i k tomu, že na formanův povel musí kluci rychle seskočit z vozu dolů a případně pomoct táhnout. Nejproblematičtější bod se nachází v dolní části, u domů rodiny Uhrových a Ciprysových, kde je kopec nejprudší. Právě tam mívají koně s nákladem problém, obzvlášť pokud se nesejde počasí a je mokrá silnice.

Pak už přijíždějí na náměstí, kde jeden vůz po druhém najedou přímo na plac, na kterém se bude za týden stavět. Odnosí se z vozu lehčí kusy a shodí na zem nejtěžší spodek s kořenem. Tím je sobotní práce ukončena. Pacholky, formanů a chlapy, kteří klukům celý den pomáhali, čeká zasloužená večeře v místní restauraci Podlužan.

Na přivezení hodovní máje se můžete podívat tuto sobotu 11. 9. 2021 cca kolem 17 hod.

Foto z roku 2016 a 2018 Filip Klimovič, Kateřina Paulíková, archiv města.