Předsmluvní nabídka není výraz, který by se v praxi používal, je však jisté, že zákazníkovi musí být předložen k posouzení návrh úvěrové smlouvy. Tento návrh musí obsahovat základní náležitosti úvěrové smlouvy tak, aby mohla být považována za platnou, tedy vymezení účastníků smlouvy, předmětu plnění, stanovení výše úroků, případně poplatků a dalších peněžitých plnění, které připadnou subjektu, poskytujícímu úvěr. Smlouva musí obsahovat splatnost úvěru, případně splátkový kalendář a k její platnosti je nutný podpis statutárního orgánu nebo jiné zmocněné či pověřené osoby úvěr poskytujícího subjektu a podpis dlužníka. Úvěrové smlouvy však bývají textově rozsáhlejší a povětšinou obsahují obchodní podmínky poskytovatele úvěru a další dokumenty, především v podobě instrumentů k zajištění splatnosti úvěru (směnky, směnečná prohlášení, zástavní smlouvy, atd.).

Je nutné dávat si pozor na celý obsah smlouvy, především musím být schopen respektovat všechny smluvní podmínky, zejména ty ekonomické. Musí být proto pro mě konkrétní úvěr, z hlediska jeho výše, splatnosti, výše úroků a poplatků, hrazených v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy vyhovující. Na trhu funguje více subjektů poskytujících daný typ služeb a proto bych měl s ohledem na podmínky poskytování úvěru hledat takový subjekt, který mi bude typově a obsahem podmínek nejlépe vyhovovat. Musím mít tedy znalosti o trhu nabídek a měl bych být schopen rozumět obsahu úvěrové smlouvy. Pokud znalosti a rozlišovací schopnosti nemám na dostatečně vysoké úrovni, měl bych se obrátit na odborníka.

Odstoupení od smlouvy je jedním ze způsobů zrušení, resp. zániku smlouvy. Smlouvu lze zrušit též dohodou smluvních stran, případně výpovědí. Odstoupení od smlouvy má jiné účinky v případě, že odstupuji od smlouvy občanskoprávní (úvěr je poskytován občanovi) a jiné, jestliže odstupuji od smlouvy obchodní (úvěr je poskytován podnikateli). Jestliže odstupujeme od smlouvy občanskoprávní, ruší se odstoupení od smlouvy smlouva od samého počátku; pakliže odstupujeme od smlouvy obchodní, ruší se smlouva k okamžiku, kdy odstoupení nabylo účinků, čili ke dni kdy bylo písemné oznámení o odstoupení od smlouvy doručeno druhému smluvnímu partnerovi. V dalším lze k otázce říci jen tolik, že odstoupit od smlouvy lze jen v případech, které stanovuje zákon, nebo v případech, které jsou smluvně specifikovány. Odstoupení musí mít písemnou formu a musí být doručeno druhé smluvní straně.

Rozhodčí doložka je součást smlouvy a stanovuje příslušnost nikoliv obecných soudů, nýbrž rozhodců k řešení sporů mezi účastníky smlouvy. Rozhodčí řízení je zpravidla jednoinstanční (tedy nepřipadá v úvahu odvolání proti rozhodnutí) a končí vydáním rozhodčího nálezu, který má hodnotu soudního rozsudku či platebního rozkazu. Pravomocný rozhodčí nález je vykonatelný a na jeho podkladě lze realizovat exekuci na majetek dlužníka. Na položenou otázku je jednoznačná odpověď. Pokud nechci podepsat rozhodčí doložku, samozřejmě nemusím, je nutné však trvat na tom, aby byla ze smlouvy vypuštěna.

Platnost smluv je podmiňována jejich písemnou formou. Smlouva musí být zpracovaná v úředním, tedy v českém jazyce, na velikost písma však zákon nemá žádných požadavků, je však nesporné, že smlouva musí být srozumitelná a čitelná. Je opravdu nutné věnovat pozornost celému obsahu smlouvy včetně jejich součástí a příloh.

V každém případě doporučujeme činit kroky bez zbytečného odkladu poté, co je zřejmé, že nejsem schopen nadále plnit smluvní podmínky. Je nutné kontaktovat věřitele, tedy poskytovatele úvěru a pokusit se dohodnout na výhodnějších podmínkách, případně na odkladu splácení avšak současně bych kontaktoval rovněž odborníka, nejlépe advokáta, který posoudí, zdali u mne nejsou podmínky pro osobní bankrot a tedy pro podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Nečinnost může mít nedozírné následky, v podobě budoucí ztráty veškerého majetku a ohrožení ekonomické stability rodiny.

Na tuto otázku lze reagovat stejně jako na otázku předcházející. Okamžitě je nutné kontaktovat poskytovatele úvěru a k pomoci přizvat advokáta, kterého opatřím svou důvěrou. Řešením může být podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení, v jehož důsledku se v rámci osobního bankrotu můžu případně zbavit dluhů zaplacením jejich 30%, pokud proto budou stanoveny podmínky, tedy jestliže insolvenční soud nedospěje k závěru, že jsem si úvěry bral s vědomím, že nesplním podmínky jejich poskytnutí, dále pak osobní bankrot není možný, pokud se jedná o dluhy z podnikatelské činnosti.

Zaměstnavatel může zaměstnanci cokoliv srážet ze mzdy jen pokud se na tom se zaměstnancem písemně dohodl; srážky ze mzdy může dále zaměstnavatel provádět v případech, které jsou vymezeny zákonem, zejména zákoníkem práce. Splátky úvěru lze srážet ze mzdy jen na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Jedná se o zkratku pojmu, známého jako roční procentní sazba nákladů, což je číslo, které má umožnit spotřebiteli, tedy zákazníkovi, který úvěr čerpá, dokonalejší posouzení toho, zda-li se jedná o výhodný nebo nevýhodný úvěr. RPSN udává podíl z dlužné částky, vyjádřený v %, který musí spotřebitel zaplatit v souvislosti se splátkami, správou a dalšími výdaji, spojenými s čerpáním úvěru za období jednoho roku.

Lichva je pojem známý z trestního zákona; jedná se tedy o skutkovou podstatu trestného činu, kterého se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. S lichvou se můžeme setkat přirozeně i v oblasti poskytování půjček a úvěrů, zejména u těch půjček, které poskytují fyzické osoby či drobné společnosti nebankovního charakteru. Dá se říct, že půjčka či úvěr, kterou poskytuje bankovní instituce je zárukou toho, že se bude jednat o obvyklý obchod, u něhož nebude obava z nepřiměřeného obohacení na straně věřitele.

Již z dotazu samotného je zřejmé, že tazatele prioritně zajímá nikoliv nájemné neregulované, nýbrž nájemné regulované. Pokud by výše nájemného nepodléhala regulaci, je nasnadě učinit závěr, že výši nájemného by určoval pronajímatel při uzavření nájemní smlouvy a pokud by nájemce za takových cenových podmínek nájemní smlouvu uzavřel, byl by povinen takto určené nájemné hradit. Naproti tomu podstata tzv. regulovaného nájemného, spočívá v tom, že stát prostřednictvím závazné právní normy určuje maximální výši nájemného, resp. o kolik je pronajímatel v příslušném roce oprávněn maximálně nájemné navýšit.

Smlouva je nikoliv jednostranný, nýbrž dvoustranný právní úkon a k jeho platnosti se vyžaduje písemná forma a podpisy obou účastníků smlouvy. Pokud by jeden z účastníků s obsahem smlouvy nesouhlasil a tuto nepodepsal, smlouva by platnosti nenabyla a nenastaly by účinky smlouvou předpokládané. Platí, že smlouvu jsem oprávněn podepsat, nikoliv povinen podepsat. Pokud s obsahem smlouvy nesouhlasím, je jen logické, že smlouvu nepodepíši.

Pokud mezi účastníky byla uzavřena stará smlouva a je platná, nejsem povinen uzavírat a tedy podepisovat smlouvu novou, navíc za situace, kdy mi obsah nové smlouvy nevyhovuje. Je jednoznačné, že pokud je stará smlouva platná, existuje podle ní nájemní vztah. Jestliže respektuji obsah staré smlouvy a plním všechny podmínky nájemního vztahu včetně řádného placení nájemného, není v žádném případě dán důvod k vyklizení bytu.

Jak již uvádíme výše, pokud s obsahem předložené smlouvy nesouhlasím, není namístě tuto podepsat a je nutné s pronajímatelem diskutovat pro sebe výhodnější podmínky smlouvy. Pokud situaci psychicky nezvládám, jedná se převážně o výraz toho, že si svým postavením nejsem jist a mám obavy, že bych mohl o nájem bytu přijít. V takovém případě je nutné kontaktovat odborníka a tedy se poradit s advokátem. Je rozhodně výrazem špatného postupu, když se nejdříve nechám přinutit k podpisu nové smlouvy a až poté kontaktuji právníka.

Je sice pravdou, že smlouva, která je uzavřena v tísni či pod nátlakem je podle občanského zákoníku smlouvou absolutně neplatnou. Této neplatnosti bych se však musel v soudním řízení dovolávat a bylo by na mně, abych prokázal, že jsem smlouvu nepodepsal svobodně. Jedná se o náročný spor, v němž se žalobce převážně dostane do důkazní nouze a neuspěje. Proto je nutné nepodepisovat nic, s čím nesouhlasím.

Nájemní smlouvu, uzavřenou na dobu neurčitou může nájemce vypovědět písemnou výpovědí a tato výpověď musí být doručena pronajímateli. Výpovědní lhůta nesmí být kratší než 3 měsíce a musí skončit ke konci kalendářního měsíce. Výpovědní lhůta přitom začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď pronajímateli doručena. Nájem sjednaný na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby.

Tazateli lze doporučit z bytu se vystěhovat nebo na pronajímatele vyvíjet tlak, aby plnil řádně své povinnosti pronajímatele a svým nákladem byt udržoval ve stavu způsobilém k užívání. Podle § 698 občanského zákoníku má nájemce právo na přiměřenou slevu z nájemného, dokud pronajímatel přes jeho upozornění neodstraní v bytě nebo v domě závadu, která podstatně nebo po delší dobu zhoršuje jejich užívání.

Zákon v tomto ohledu pronajímatele neomezuje a je proto jeho právem opakovaně s nájemcem uzavírat nájem na dobu určitou.

O nároku na slevu z nájemného bylo hovořeno již v odpovědi na otázku pod číslem 7. V tomto případě by tazateli mohl vzniknout nárok na vydání tzv. bezdůvodného obohacení, případně náhrady škody. Nájemce by však musel pronajímatele upozornit na potřebu oprav a žádat jejich provedení. Pokud by pronajímatel vadu neodstranil v určené přiměřené lhůtě, měl by nájemce opět pronajímatele upozornit na to, že pokud vadu neodstraní svým nákladem v dodatečné lhůtě, učiní tak nájemce, aby mohl byt užívat, s tím, že mu účelně vynaložené náklady předloží k úhradě. V žádném případě se nedoporučuje provádět opravy svépomocí a bez dokladů, jelikož by tak nájemce nemohl prokázat vynaložené náklady.

Ke zřízení trvalého pobytu není nutný vlastnický vztah k bytu či domu, stačí když dotyčný prokáže, že je oprávněným uživatelem nemovitosti. Oprávněné užívání vznikne například z titulu nájemního či podnájemního vztahu. Trvalý pobyt se zřizuje a naproti tomu ruší na Magistrátu města a zde je nutno se tázat na bližší podmínky, včetně toho, které doklady bude nutné předložit.

Podle § 53 platného znění ZP nesmí dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď v ochranné době, tedy mj. v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu kázeňského léčení až do dne jejich ukončení; při onemocnění tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o šest měsíců po propuštění z ústavního ošetřování. Byla-li zaměstnanci dána výpověď před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává; pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá.

Podle § 54 se však zákaz výpovědi, popisovaný v předchozím odstavci nevztahuje na výpověď danou zaměstnanci:

a) pro organizační změny uvedené v § 52 písm. a) a b); to neplatí v případě organizačních změn uvedených v § 52 písm. b), jestliže se zaměstnavatel přemísťuje v mezích místa (míst) výkonu práce, ve kterých má být práce podle pracovní smlouvy vykonávána
b) z důvodu, pro který může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud nejde o zaměstnankyni na mateřské dovolené nebo zaměstnance v době čerpání rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou; byla-li dána zaměstnankyni nebo zaměstnanci z tohoto důvodu výpověď před nástupem mateřské dovolené (rodičovské dovolené) tak, že by výpovědní doba uplynula v době této mateřské dovolené (rodičovské dovolené), skončí výpovědní doba současně s mateřskou dovolenou (rodičovskou dovolenou).
c) pro jiné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci (§ 52 písm. g), pokud nejde o těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou nebo o zaměstnance anebo zaměstnankyni, kteří čerpají mateřskou dovolenou.

Zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době je samostatnou formou ukončení pracovního poměru a není to totéž co výpověď. Zaměstnavatel však podle § 66 odst. 1 ZP nemůže ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů a v době od 1.1.2011 do 31.12.2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance.

Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem je upraveno v § 56 ZP. Zaměstnanec může podle tohoto ustanovení pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže,
a) pode lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce, nebo
b) zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti (§ 141 odst. 1)
Je tedy nutno říct, že ne v každém případě porušení pracovní smlouvy ze strany zaměstnavatele může zaměstnanec okamžitě ukončit pracovní poměr; důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru jsou jak je výše uvedeno taxativně dány. Zaměstnanci při okamžitém zrušení pracovního poměru z důvodů pod písm. a) a b) vzniká nárok na odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku.

Jedná se o složitější problematiku, kterou neupravuje přímo a bezprostředně zákoník práce. Obecně vzato existují zvláštní předpisy upravující podmínky, za nichž lze monitorovat pracoviště a pořizovat záznamy. Na druhé straně nelze vytýkat zaměstnavateli, pokud nahrává hovory, jejichž obsahem je naplňování předmětu činnosti zaměstnavatele a pokud monitoruje pracoviště či areál provozovny v zájmu ochrany a ostrahy majetku. Pokud by však monitorování a uchovávání záznamů mělo jiný účel a cíl, mohlo by být v konečném důsledku posuzováno i jako poškozování cizích práv, s trestněprávními důsledky. Pro právní složitost této problematiky doporučujeme konkrétní případy konzultovat s odborníkem.

Dohoda o rozvázání pracovního poměru je dvoustranný písemný právní úkon, na jehož základě končí pracovní poměr sjednaným dnem. Jelikož se nejedná o jednostranný úkon (jakým je např. výpověď) může k dohodě dojít jen v případě, že o její uzavření mají zájem obě strany. Je nutno dodat, že úkon, který by byl učiněn zaměstnancem v tísni (pod nátlakem) by byl později posuzován jako úkon absolutně neplatný. Zaměstnanci je však doporučováno nepodepisovat dohodu o rozvázání pracovního poměru, pokud nemá na ukončení pracovního poměru zájem. Případný nátlak zaměstnavatele a již zmiňovanou tíseň by totiž zaměstnanec musel později prokazovat ve sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru, což by mohlo být obtížné.

Podle § 53 ZP zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, když za ochranou dobu je považována i doba, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo, kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou nebo kdy zaměstnankyně nebo zaměstnanec čerpají rodičovskou dovolenou.
Je však nutno brát zřetel na ust. § 54 zákoníku práce, který upravuje situace, na něž se nevztahuje zmiňovaný zákaz výpovědi (viz. odpověď na otázku č. 1). Pokud zaměstnavatel ukončí činnost, znamená to, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. a) zákoníku práce – jedná se o rozvázání pracovního poměru z tzv. organizačních důvodů. V takovém případě náleží zaměstnanci odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku.

Zaměstnanec je povinen prohlubovat si svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce. Zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení a studiu, nebo jiných formách přípravy k prohloubení jeho kvalifikace. Účast na školení nebo jiných formách přípravy a nebo studiu za účelem prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.

Zaměstnavatel nemůže zakázat zaměstnanci členství v odborové organizaci, je povinen členství zaměstnance respektovat a pokud zaměstnanec působí jako zástupce zaměstnanců, nesmí být pro výkon své činnosti znevýhodněn nebo zvýhodněn ve svých právech ani diskriminován.

Pokud má zaměstnanec zkrácenu pracovní dobu, ale jde o rovnoměrné rozvržení pracovní doby, pak v takovém případě činí dovolená 20 dní za rok, stejně jako u plného pracovního úvazku. Jiná situace by byla u zaměstnance s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou; takovému zaměstnanci přísluší tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich podle rozvržení pracovní doby na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru. Např. : Pokud pracujete v nerovnoměrném pracovním režimu na kratší pracovní dobu tj. například PO-4hod, UT,ST,ČT po 7hodinách a máte smluvně stanovenou pracovní dobu v rozsahu 25 hodin/rozvržených do čtyř dnů v týdnu, pak se jedná se o kratší pracovní dobu rozvrženou do menšího počtu směn v týdnu, což se projeví v alikvótně menším počtu pracovních dnů dovolené. Není to pracovní týden. Dovolená se přepočte poměrem 25:37,5/tj. doba uplatňovaná u všech ostatních zaměstnanců nerovnoměrné týdenní pracovní doby/ = tj. 0,6. Máte tedy nárok na dovolenou zjištěnou výpočtem 20x0,6 , tzn. na 12 dnů dovolené.

Zaměstnavatel rozhodně nemůže zaměstnance zaměstnávat na dobu určitou do nekonečna. Trvání pracovního poměru mezi týmiž účastníky je možné sjednat celkem na dobu nejvýše dvou let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru; to platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou, sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň šesti měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží. I z tohoto pravidla však existují výjimky, upravené v § 39 ZP.

Veškeré uvedené odpovědi na životní situace na této stránce jsou poskytovány bezplatně a tudíž bez záruky. Jestliže se uživatel rozhodne postupovat v souladu s těmito informacemi, činí tak pouze na vlastní odpovědnost. Dojde-li v důsledku toho ke vzniku jakékoliv hmotné či nehmotné škody nebo újmy, nenese za ni provozovatel internetových stránek jakoukoli odpovědnost. Právní jistotu získá uživatel vždy při individuální konzultaci s odborníkem.